Hra na kytaru

Od základu po speciální úhozy

V tomto předmětu se žáci seznamují se základy kytarové hry a to od přirozeného držení nástroje, postavení pravé a levé ruky, přes základní úhozy až po speciální kytarové efekty. Věnují se nácviku a sestavení vlastního repertoáru v sólových skladbách, písních a prohlubují své kytarové dovednosti při komorní a souborové hře. Vhodným nástrojem pro výuku je klasický nástroj španělského typu, jehož charakteristickým znakem je kruhový ozvučný otvor a nylonové struny.

Vznik kytary

Kytara podobně jako ostatní strunné nástroje prošla složitým vývojem. Název kytary pochází z arabského (kitára) a řeckého (kithara). Koncem 18. století se kytara ve svém vývoji ustálila přibližně do svojí dnešní podoby. Korpus získal kruhový rezonanční otvor a na krku byl hmatník s pražci. Kytara už měla dnešní ladění a počet strun (šest). Začátkem 19. století zájem o kytaru velmi vzrostl a kytara se stává oblíbeným domácím nástrojem. Používala se jako doprovodný nástroj ke zpěvu, uplatňovala se v komorní hře i sólově. Ve druhé polovině 19. století byla částečně nahrazena klavírem, ale od 20. století začal nový vzestup zájmu o kytaru, který trvá dodnes. Možnosti využití kytary pozitivně ovlivnil i vývoj analogových a digitálních technologií.